Každý z nás čas od času zatouží po nerušené chvilce. Po únavném dni v práci se na minutku zastavit, spočinout v oáze klidu a načerpat energii na další den. Je dobré, pokud máme v zahradě zákoutí, kde se můžeme schovat před zraky ostatních. Pomocí keřů, záhonů a dalších prvků můžeme přirozeně vytvořit intimnější zóny na odpočinek či různé aktivity.
Základem je kompozice
Krajinný architekt při tvorbě zahrady zohledňuje přání a požadavky majitele, ale potřebný je i jeho odborný přístup a pohled na prostor jako celek. Každá zahrada by měla zapadat do okolní krajiny, zohledňovat její přírodní potenciál a využívat tradiční a lokálně materiály.
Na začátku stojí koncept zahrady, který nám udává její prostorové uspořádání, tzv. kompozici, možnosti jejího využití a příběh. Jednotlivé části zahrady nabývají pod vedením krajinného architekta svou funkci, význam a charakter.
Základní stavební a kompoziční jednotkou jsou především rostliny. I díky nim je možné prostor zahrady členit na intimnější zákoutí. Skupiny dřevin vizuálně odclonit nežádoucí místa, solitéry zdůrazní těžiště prostoru. Pergoly a konstrukce obepnuté rostlinami mohou propojovat prostory a sloužit jako útočiště před ostrým letním sluncem. Prvky kompozice jsou navrženy v předem promyšlených vztazích, tak, aby vznikaly harmonické seskupení, v nichž hlavní roli hraje rytmus a barevnost.
Rostliny jsou dynamickým živým médiem, v průběhu roku mění svou velikost, barevnost i strukturu. Abychom v zahradě dosáhli požadovaný efekt, musíme použít rostliny, které se do daných podmínek hodí a mají pro nás vyhovující vlastnosti. Konečná velikost rostliny v dospělosti nám zase udává počáteční spon, který při výsadbě použijeme.
Solitérní dřeviny vytvářejí srdce každého prostoru. Dřeviny mohou být zajímavé barvou květu nebo listu. Variabilitě pomáhá použití různých kultivarů. Měli bychom si však dát pozor, abychom to s množstvím kultivarů nepřehnali, aby zahrada působila stále přirozeně. Důležitý je také habitus (forma) rostliny, který určuje působení dřeviny v prostoru.
Zcela jinak na nás působí smutečně převislý habitus vrby a habitus zdravého majestátního buku. Při volbě dřeviny však musíme dbát i na prostorové možnosti zahrady. Solitérní strom by měl být dominantou a jeho velikost by měla být ve vyváženém poměru se zbytkem prostoru. Ve svých zahradách bychom v první řadě neměli zapomínat na původní druhy, přirozeně se vyskytující v naší zemi.
V nižších, teplejších polohách se dobře uplatní menší druhy jako třešeň (Prunus sp.), Jabloň (Malus sp.) Nebo vzrastlejšie jako jasan štíhlý (Fraxinus excelsior), dub letní a zimní (Quercus robur, Quercus petraea), lípa malolistá (Tilia cordata). Dalšími možnými solitéry, které nepocházejí přímo z našich přírodních podmínek, ale jsou významné pro své estetické vlastnosti, jsou např. platan javorolistý (Platanus x hispanica), liliovník (Liriodendron tulipifera) nebo jírovec maďal (Aesculus hippocastanum).
Ve vyšších polohách (do 800 m n. M.) Se dobře uplatní dřeviny jako ambrovník styraxový (Liquidambar styraciflua) nebo domácí buk lesní (Fagus sylvatica).
Spon výsadby rostlin označuje vzájemnou vzdálenost a směr jednotlivých rostlin při výsadbě v prostoru.
Jeho rozpětí vychází z konečné velikosti a požadovaného efektu.
